Šelak bezbarvý bez vosku

Šelak je jediná pryskyřice částečně živočišného původu. Šelak je značně polární, rozpouští se v alkoholech a ketonech a dokáže tvořit komplexní sloučeniny s kyselinou boritou a jejími solemi, kteréžto směsi jsou pojivem nerozpustných čínských tuší. Šelak se používá jako lak na nábytek, objevuje se i na obrazech, zvláště na miniaturách, ale není k těmto účelům vhodný, protože silně žloutne. Jeho technické využití bývalo rozsáhlé – používal se jako adhezivum, lak na kovy v elektronice, k výrobě gramofonových desek, později však byl z velké míry nahrazen syntetickými polymery. Na Východě se užívá od starověku, a to jako těkavý lak i jako tavenina. Šelak se mísí s dračí krví a gumigutou při lazurování na plechu. Při přípravě laků se mísí s mastixem, sandarakem, kopálem manila a pro změkčení je možno přidat malé množství oleje. Bělený šelak se používal v minulém století jako retušovací lak k překrytí zmatnělých míst, způsobených nepravidelnou savostí podkladu. Díky tomu, že je tvrdší a méně pružný než ostatní olejomalba, mnohdy vrstvy přes retuš přemalované popraskaly a oloupaly se. Bělený šelak se používá v etanolickém roztoku jako fixativ.