Kraplak mořena barvířská mletý kořen

Kraplak je nestálý na přímém slunci (stálost 3) a bledne s některými pigmenty obsahujícími těžké kovy katalyzující oxidaci (olovnaté, měďnaté pigmenty, umbry obsahující oxid manganitý) a se sazovou černí, která může být kyselá a povrchově aktivní. Kraplak rovněž nesnáší zásadité prostředí, proto ho nelze použít ve frescu. V malbě se kraplak nejintezivněji používal v 17. a 18. stol. a v téže době byl oblíbeným barvivem goblénů. V 19. stol byl pod názvem turecká červeň rozšířeným textilním barvivem. Jeho problematická stálost (přírodního i syntetického alizarinu) vede dnes k jeho nahrazování syntetickými barvivy.