Balzám kopaiva

Tzv. kopajský balzám je polotekutý, má žlutohnědou barvu a stářím ještě ztmaví. V Evropě je znám od počátku 17. století a používal se většinou jako léčivo. Teprve v 19. století začal být aplikován do olejových barev a obrazových laků a je zmiňován jako častá přísada olejomaleb jihoamerické koloniální éry. Díky svému vysokému obsahu kapalných monoterpenů a seskviterpenů (40–80 %) se dá používat i jako pomalu těkající rozpouštědlo, které stejně jako jiné silice (kafr) dlouhodobě naměkčuje olejový film. Byl používán k tzv. regeneraci zkřehlých olejových filmů restaurátory v 19. a na přelomu 20. století. Vedlejší účinky, jako je tmavnutí a snadná porušitelnost změkčených olejových vrstev a zmatnění, jsou patrny dodnes.